Baby, neviete si to predstavit - ono to tak nebude ze onedlho budu posluchat. Nebudu! To neni ako u nas - 23 ludi neprekricis ani v spanielcine.
A nervy v kybli - ak toto prezijem, tak aj regiment vlastnych vychovam - clovek pride domov a bzuci mu v hlave - raz vam musim nahrat aky tu je vreskot cely den! (coz asi nebudem moct, blbne mi fotak a tentokrat to nie su baterky - tusim mi odisiel blesk.. A internet mi stale nejde doma, takze si len poziciavam, no proste nic nedavam...)
Ono sa to nelepsi, len ja otupievam - a vydrzim dokial mi neodide hlas. (Hram sa ze som chalan na vojne - co sa kazdy den netesi na robotu ale ide "prezit"!) Potom neviem co sa bude diat.. :-(
No, pocuvaj zena, toto vobec nevyzera akoze ruzovo...kedze praca Ti tvori vacsinu dna, tak ideme s tym cosi urobit...tebe kricia deti, na mna krici sef, nejake ukricane praxe!...a ked si s nimi nastavis pravidla, ze oni budu kricat, tak ich nenaucis super cool pesnicku v anglictine...alebo take, to nepomaha? No Ty kokso, ako to tak popisujes, tak mi to pripomina ako si dosla v roku 2002 do Brna :(
ReplyDeletejaaaaj Menuska, som Ti sms pisala, dostala si? anyway, neboj moja, vsetko to dobre dopadne, uvidis! ked sa budes citit uplne na dne, tak sa to na 100% obrati na lepsie (vzdy sa najde niekto, kto Ti pomoze, vlastna skusenost...) len to nejako ustoj a nevzdavaj sa! nikto nevravel, ze prax je ako prechadzka ruzovou zahradou, ved kvoli tomu na nu aj chodime, nie? (pockaj, aj ja Ti budem takto za chvilu rumazgat, dufam...) drz sa, vsetci drzime palce a myslime na Teba :-*
ReplyDeleteMeni, zdravim do Kolumbie! Jak ctu tvuj blog, koukam, ze praxi prozivas nadmiru intenzivne. Vis, co mne pomohlo ve Francii, kdyz me fakt uz vsechno sr.lo, mela jsem pocit, ze se proti me vsichni spikli, zavirala se na pokoji a nechtela ani jit mezi lidi? Zacala jsem veci brat, jak jsou a smirila se s tim. Doslo mi, ze me nikdo litovat nebude a ze me nikdo nepovede za rucicku. Jestli ti tam decka cely den jeci, ber to jako standard, stejne jako studenou vodu nebo nefunkcni net. Jak si na to zvyknes, zacnes teprve racionalne uvazovat, jak s tim nalozis. Zatni zuby a bojuj a zkus nebrat veci tak vazne. Nemuze ti to jit hned napoprve. Taky si uvedom, ze ty jsi tam ta cizi, ktera se chova zvlastne, ne naopak. Na kolumbijske deti budes treba muset jit po kolumbijsku. Zkus se treba domluvit s nejakou ucitelkou, jestli muzes jit na kukandu do jeji hodiny, a okoukat, co na deti plati. Mas ted obrovskou prilezitost zjistit, s cim vsim si dokazes poradit, tak ji vyuzij. Zkousej ruzne metody, pristupy, az se v necem chytnes. Ty to zvladnes, nejsi zadny becko prece!
ReplyDeleteJani,ako som citala tvoj blog z prvych dni v kolumbii, tak mi to strasne pripomenulo seba, ked som prisla do australie. Tiez som prerevala cely prvy tyzden, vsetko mi prislo na hovno, uplne ine ako som si predstavovala,citila som ze tam nezapadam, ale to je normalne. proste si tam isla nejako nastavena, s istymi ocakavaniami, a realita je ina. Tak je to vzdy, ono to prejde, len sa musis prestavit. Ber vsetky veci, udalosti ze tak maju byt, proste oni tak ziju, su taki, ty to nezmenis. Ber to ako velku vyzvu, ono ta to len posilni a uvidis o par tyzdnov sa na tom budes len smiat a spominat.Drzim palce, ty to zvladnes. Nikoho silnejsieho a schopnejsieho nepoznam.
ReplyDeleteCo sa tyka deti, tak to co ti napisala Terka je dobry napad,poradit sa s inymi ucitelkami na skole, alebo s tvojimi kamoskami , ktore tiez ucia, ze ake metody pouzivaju oni. a hlavne deti si vzdy testuju ucitelku na zaciatku, skusaju kolko si mozu dovolit, kde je hranica. Musis si u nich vybudovat autoritu, spomen si na Petrzelku, bola na jednej strane prisna, nedala si skakat po hlave, ale na druhej strane bola s nou aj sranda. Janulka, velmi drzim palce.
Ahoj Menusko,
ReplyDeletedrzim palce at ty prvni tydny zvladnes, urcite se to pak zlepsi jak pisou holky, zacatek byva tezkej, ale potom se to obrati.
Posilam veeelkej hug! :-*